O mně

Hubnu

12. září 2012 v 15:22
Mám 54,1 kg. (Juchů, za 10 dní jsem shodila 2 kg s jídlem, pohybem a pítím. Jde to.) Mým největším problémem jsou nohy a zadek. Od mala jsem chodila do běžek a časté tréninky, běhání, a celkové sportování mi vyrýsovalo nějaké ty svaly. Především na nohou. Ale.. Moc spokojená nejsem. Jasně, nějakej ten přebytek "rosolu" tam je. A snažím se to shodit. Jenže, lehce to nejde. Ale půjde. ;)
Bříško v pohodě. To mi nedělá problém. Posiluju ho snad každý den, a změny jdou vidět. A dost. (Od nástupu do školy do teď.)
Nehubnu kvůli blogu, ale kvůli sobě. Líbí se mi ty štíhlé postavy... Chci být jako většina mých kamarádek. Jak to sakra ti lidi dělají? Jo, narodí se tak. Na svačinu chipsy s kofolou, pořád jenom "žerou" tuny slaného bílého pečiva a sladkostí, a jsou hubené jako proutek.
Ale budu mít lepší pocit, (až zhubnu na vysněnou váhu). Že jsem něco dokázala a třeba budu příkladem pro ostatní. Nevím, někdo by třeba chtěl 54 kg. Ale mám jen 160cm a naposledy jsem ryfle měla někdy v páté - šesté třídy. Prostě je nenosím. Můj zadek je... fakt velký :D. Je tolik holek, které mají poměrně štíhlé nohy, ale bříško mají o poznání větší. Chtěla bych být jimi. Přes břicho hubnu rychleji. (Ale to asi většina :D.)
Nemám v hlavě jenom jídlo a nedívám se pořád na hodiny, v kolik si můžu dát svačinu a večeři. Jím vcelku normálně. Jen především zdravě. (Snažím se.) Na sladké už ani moc nemám chuť. Že bych šla a koupil si snickers. Ne... Nebo sladkou minerálku. Nějak po ni netoužím. Cítím se lépe. Zvykla jsem si na 1,5l vody ve škole. Předtím mi dělalo vypít jen 0,75l. Takže pokroky ku zdraví. Vše je jen na nás.


Mého srdce "šampión"...

3. září 2012 v 12:31
On je někdo, koho znám čtvrtým rokem. Hodně jsme si psávali, až hluboko do noci. Moc a moc. Pak jsme spolu i "něco" měli, ale docela vázla komunikace, tak se to potom ukončilo (:D). Zkrátka a jednoduše... pak už mě ignoroval a tak... No a já si uvědomovala jak moc ho (asi) miluju. Několikrát za prázdniny jsem si myslela, že mu napíšu. Bála jsem se, že neodepíše. (Ale napsal mi na narozeniny hezkou zprávu.) Dělal reparát a on propadl. Myslela jsem si, že bude chodit do stejné školy (do naší) a těšila jsem se na něj. I má spolužačka říkala, že ho zahlédla. Ale já ne. Jenže ta kamarádka mi napsala, že se spletla, že chodí do školy úplně do jiného města a mě to mrzí. Chce se mi brečet... zoufalstvím. Co když ho už nikdy neuvidím?
Omlouvám se, ale kam jinam to napsat než na blog? Citím se hrozně, už si prostě nepíšeme. Je konec. Definitivní. (Ale já nechci!!)
Fajn.. Ne, špatně! Plačící
A co bude s jídlem? Nemám náladu jíst zdravě, připadám si fakt pitomě. Pořád o něm mluvím, myslím na něj 99,9% ze dne a teď?! Uvidím ho ještě někdy? Budeme si spolu ještě vůbec psát? Byl něco jako součást mého života. A je fuč, daleko. Je mi smutno. Zdraví nezdraví... Hladovka či něco sladkého... Zatraceně!


Nechci ho jen ztratit jako mávnutím proutku...
Nesmím si z toho dělat velkou hlavu a musím poračovat dál. Nevzdám se. Ne teď.
Ale... STOP!
(P.S. Nezapomenu na procházky s ním...)

Jsem tady!

2. září 2012 v 18:32
Dnes jsem se vrátila z "Isola d´Elba" (prostě z Elby :D) a bylo tam krásně. Jen se nedalo odolat tě italským lahůdkám. Sakra, jednou za rok jsem u moře tak proč si nedopřád taky něco k jídlu?! Skvělé zmrzliny, chobotničky, kalamárky, mušle... (mám ráda "plody moře" no a pak... žádné sebeovádání, žádné omezování a teď... Do háje! Vracím se zpátky do "hubnoucího programu". Zítra první školní den - šance zase po týdnu začít. Nezvdat se.

Sen být štíhlejší

16. srpna 2012 v 15:46
Zdravím :). Na úvod bych ráda napsala, co jsem vlastně zač.
Mám milující rodinu, plno přátel a... malé sebevědomí. Asi před pěti-šesti měsíci jsem narazila na blogy "pro ana" a "pro mia". Jeden blog mě dokonce velmi fascinoval. Nejsem pro hladovky a tak. To teda vůbec! Ale ten blog mě nadchl. Četla jsem plno článků a tak, ale nic mi to osobně neříkalo. No, a asi před pár týdny jsem narazila na "zdravě hubnoucí" blogy. Ty se mi zalíbily mnohem víc. Našla jsem plno slečen, které mají stejné problémy jako já. A tak jsem se rozhodla, založit si blog o mém hubnutí. Být motivována ostatními dívkami a nevzdávat to.
Někdy na jaře jsme poprvé s mamkou začaly držet A. Mačingovou - 28 denní detox. Hezky zeleninka a tak. Bylo to fajn, ale díky škole a školní jídelně jsem to vydržela jen dva týdny a mamka mi už pak i říkala, ať to nedržím. Přestala jsem s úbytkem několika centimetrů.
No, už jednou mi doporučila kamarádka Jill - 30 day shred. A já se do toho pustila. Někdy v červnu. Byla jsem asi v 15 dni, když jsme jeli na výlet. Po návratu jsem se nedokázala přinutit pokračovat. Konec školy a plná hlava učení. V neděli jsem se rozhodla to začít znova. V pondělí jsem opět s mamkou najela na 28 denní detox. Teď to mám hezky dohromady, ale jen do 24.8., protože potom jedeme na Elbu. Alespoň, že budu mít hezky zpevněné tělo.
Až přijedeme, chci opět začít zdravě jíst. Přeci jen... bude škola, nějaké kroužky a na pravidelné stravování už moc myslet nebudu. Jdu do devítky a chci něco dokázat. A já to zvládnu! :-)
 
 

Reklama